Dan Přibáň a jeho tým dobrodruhů zvaných „Žlutý cirkus“ se vydali na další neuvěřitelnou cestu. Tentokrát vyměnili své ikonické trabanty za plovoucí stroje a zamířili do srdce Mongolska. Po čtyřměsíčním putování, plném dramatických událostí, dorazili do cíle – města Ulánbátaru. Jejich 17 765 kilometrů dlouhá cesta se stala nejdobrodružnější výpravou, jakou kdy zažili.
Nová výzva: Plovoucí auta, nikdo nezná, nikdo neumí opravit
Poté, co Žlutý cirkus obkroužil svět se žlutými trabanty, se Dan Přibáň rozhodl pro ještě větší výzvu. Vytvořil tým vozidel, která nejen jezdí, ale i plavou. Největším problémem bylo, že tyto vozy nikdo neznal a nikdo je neuměl opravit, což znamenalo, že neexistovala žádná záruka, že cestu zvládnou. Mnoho lidí si sázelo na to, že výprava nedorazí do cíle, což však pro celý tým sloužilo jako další motivace k překonání všech překážek.
Žlutý cirkus se tak vrátil k podstatě dobrodružství – hledání neúspěchu, protože jedině tak lze zažít něco opravdového. S novými plovoucími stroji byla šance na neúspěch opravdu vysoká.
Žlutá žába: Nejpodivnější plovoucí auto na světě
Jedním z hlavních hrdinů této výpravy byl Luaz 967, přezdívaný „žlutá žába“. Tento obojživelný vůz vznikl v bývalém Sovětském svazu a je jedním z nejméně známých a nejméně úspěšných obojživelných vozidel na světě. Žlutá žába je pomalé, nepohodlné a hlučné auto, které je poháněno otáčením kol, což z něj činí stroj, jaký by si vysnil třináctiletý kluk při čtení dobrodružných románů.
Dalším unikátním strojem této výpravy byla plovoucí tříkolka Honda ATC200, kterou řídil motorkář Marek Slobodník. Tato tříkolka byla navržena v 80. letech a brzy stažena z výroby kvůli její nebezpečnosti. Připravit oba stroje na cestu trvalo několik let, ale nakonec se vše povedlo a výprava mohla vyrazit na svou velkou cestu.
Putování přes šest zemí
Výprava vyrazila 14. května 2024 z Prahy a za čtyři měsíce dojeli až do Ulánbátaru. Cesta vedla přes Turecko, Írán, Turkmenistán, Uzbekistán, Kazachstán a Rusko. Nejzajímavější částí byla zastávka v Turkmenistánu, zemi s bizarní diktaturou, kterou proslavil například film „Diktátor“ od Sachy Barona Cohena. V hlavním městě Ašchabádu platí například zákaz vjezdu jiných než bílých aut, což znamenalo, že žluté vozy musely parkovat daleko za městem. Turkmenistán také cestovatele „oloupil“, když jim úřady vyměřily řadu poplatků, které dohromady činily přes šest tisíc dolarů.
Nejnepříjemnější částí cesty byl průjezd Ruskem, které sloužilo jako tranzitní země do Mongolska. Výprava zde zažila dva výslechy tajnou službou FSB, kde jim byly kontrolovány telefony, počítače a kamery. Byly kladeny otázky na jejich postoj k válce na Ukrajině a několikrát se pokusili nabourat do jejich mobilů. Dan Přibáň přiznal, že po odjezdu z Ruska cítil obrovskou úlevu, protože celá výprava se kvůli špionážním aktivitám začala cítit velmi paranoidně.
Dobytí Mongolska: Plavba pouští Gobi
Po příjezdu do Mongolska mohla výprava naplno využít plovací schopnosti svých žlutých žab. Přeplouvali řeky a překonávali horské masivy. Největším zážitkem bylo proplutí pouští Gobi. „Seděli jsme v autě, kterým jsme přijeli z tisíce kilometrů vzdáleného domova, pluli jsme a kolem nás se sunuly majestátní duny Gobi,“ popisoval Přibáň své dojmy z této magické chvíle.
Tento nezapomenutelný zážitek byl možný díky jezeru, které na místě vzniklo díky silným dešťům. Jezero se však brzy vypaří a na stejném místě za pár týdnů nebude.
Smutné i veselé zprávy: Ztráta přítele a narození dítěte
Během cesty do Mongolska přišla smutná zpráva o úmrtí člena výpravy, Poláka Radka, který byl známý svou divokou povahou a tím, že neustále ztrácel pasy. Radek měl na cestě zastoupit Marka Slobodníka, který musel odjet domů kvůli narození svého dítěte. Přibáň Radka vzpomíná jako svého mladšího bratra: „Byl to skutečný pankáč, někdy na hraně zákona, někdy nesnesitelný, ale pořád ryzí.“
Navzdory smutným událostem došlo i na radostné zprávy. Marek se vrátil domů, aby mohl přivítat na svět svou dceru Sáru, což byl pro všechny krásný zvrat v dramatickém dění.
Světový rekord na plovoucí tříkolce
Marek Slobodník před svým odjezdem z výpravy stanovil světový rekord v jízdě na neodpružené motorové tříkolce. Ujel neuvěřitelných 14 272 kilometrů z Banské Bystrice do Ulánbátaru. Tento výkon je o to pozoruhodnější, že jeho tříkolka Honda ATC200, která nemá žádné odpružení, byla od začátku 80. let považována za příliš nebezpečnou na delší cestování.
Marek popisoval své zážitky z cesty s typickým nadhledem: „Když jsem vyrazil z Banské Bystrice, myslel jsem, že cestu nepřežiju. V Mongolsku jsem se ale na tříkolce cítil jako ryba ve vodě a mohl jsem si užívat ty nejkrásnější výhledy v nekonečném terénu této neuvěřitelně krásné země.“
Závěr výpravy
Výprava Žlutého cirkusu do Mongolska se zapíše do dějin jako jedna z nejobtížnějších, ale také nejvíce odměňujících dobrodružství, které tým Dana Přibáně podnikl. Cesta plná technických problémů, nečekaných událostí i osobních ztrát a radostí ukázala, že skutečné dobrodružství lze nalézt jen tam, kde je naděje na neúspěch – a právě ta posunuje hranice možného.
Foto: M. Dufek, M. Duransky, V. Duchoslav
