Ne nadarmo se o tomto místu říká, že by je měl alespoň jednou za život navštívit každý z nás. Historii si můžeme připomínat různými způsoby, její nejsmutnější i nejděsivější část nesmíme ignorovat. I když návštěva Terezína zcela jistě nenechá žádné lidské srdce chladným, tato hluboce empatická návštěva tohoto místa zmaru a smrti v nás zanechá svou stopu. Dost možná s vámi tento zážitek otřese, o to více si však začnete vážit lidskosti a daru života.
Terezín – město, které utkví v paměti
Terezín leží nedaleko soutoku Labe a Ohře v okrese Litoměřice a koncem 18 století vznikl jako vojenská pevnost a město, jehož jméno mu bylo dáno na počest Marie Terezie. Malá pevnost, která byla vybudována jako opevnění města sloužila také jako vězení a to již za Rakouska -Uherska. V roce 1940 zde nacisté umístili věznici pražského gestapa, v roce 1945-1948 pak Malá pevnost sloužila jako tábor pro válečné zajatce na německé straně i sudetské Němce určené k odsunu.
Ghetto Terezín
Sloužilo jako koncentrační tábor pro Židy a od malé pevnosti jej dělí řeka Ohře. Ghetto vzniklo jako internační tábor pro židovské obyvatelstvo a bylo děsivou a chmurnou čekárnou před cestou do vyhlazovacích táborů. Od roku 1941 až do konce války zde bylo postupně svezeno na 140 tisíc nevinných lidí, většina z nich pak byla deportována do koncentračních táborů – nejvíce do Osvětimi. Na konci války zde byla vlivem přeplněnosti zavlečena epidemie skvrnitého tyfu a až v květnu 1945 se podařil epidemii potlačit.
Expozice u kterých nad lidským utrpením tuhne krev v žilách
Národní hřbitov vznikl již v roce 1945 a na tomto místě odpočívají i ostatky z šesti hromadných hrobů. Pietní místo u řeky Ohře vzniklo v místech, kde nacisté narychlo vsypali do řeky popel 22 tisíc vězňů ve snaze zakrýt zvěrstva, která se v Terezíně odehrály. Muzeum Ghetta představují umělecké předměty poválečných a současných umělců s protiválečnou tématikou.
Památník Terezín
Vznikl jako uctění památky obětí rasové a politické persekuce v období nacistické okupace a je smutným symbolem holocaustu. Památník Terezín odkrývá život a především poměry v ghettu, nedostatek základních potřeb od jídla až po prostor. A jeho sbírky písemných dokladů, obrazových materiálů, předmětů i uměleckých děl vytvořených vězni je smutným důkazem a vypravěčem událostí, které se už nikdy nesmí opakovat. Za návštěvu rozhodně stojí i Magdeburská kasárna, Pamětní deska u bývalé železniční vlečky, Kolumbárium, Ruský a židovský hřbitov a podzemní továrna Richard, která měla sloužit k výrobě válečného arzenálu má dodnes svá neprobádaná místa, která jsou opředena tajemstvím. Vojenské historiky pak nadchne také systém opevnění s podzemními chodbami, které dosahovaly úctyhodných 29 km.
